<![CDATA[
|
Cadizsky poloostrov krizem krazem a hned dvakrat
Cádiz, Spain |
Cádiz, Spain
Po snidani nasedame do taxiku a vyrazime vyzvednout auto do pujcovny na letisti. Vsechny pujcovny jsou v celnim prostoru,kam bez letenky nemuzeme. Hlidac nas tedy posila do kancelare v garazich. Rozpacite pozorujeme dohady zakazniku s prodejcem u prepazky. Pojisteni rizik neni v cene, coz vyvola neprijemnou hadku. Situace se po chvili uklidnuje a prichazime na radu. Podstupujeme stejne vycerpavajici debatu ohledne poplatku (ne)zahrnutych v cene rezervace. Diky vsem prodejnim agenturam! Nakonec vyfasujeme Opel Astra 1,4 turbo a pan za prepazkou hlasi: ‚Es un coche muy potente!‘ Je to silny vuz..! Hotovej zavodak,nechavam si radeji pro sebe, co kdyz to myslel vazne.
Vyrazime na cestu po Costa del Sol. Nasim dnesnim cilem je Cadiz, po tri tisice let kontinualne obydlene mesto, puvodne zalozene fenickymi kupci, ze ktereho je dodnes citit nadech staroveke spojnice mezi Evropou a arabskym svetem. Projizdime Torremolinos, mesto s poctem hotelu rovnych polovine Recka, a zastavujeme v Marbelle okusit more. Venkovni teplota se blizi k tricitce, zatimco teplota more ani dvacitce. Fouka ostry vitr, ktery nas od more doslova vyhani.
Sedame si na terase jedne z restauraci na maly obed. Ceny odpovidaji pomerum mistni honorace anglicanu a americanu. Janca nesmele ochutnava sve prvni gaspacho a ja mistni krevety na grilu.
Po lehkem a nelevnem obede vyrazime dale k Algecirasu, jednomu z nejvetsich obchodnich pristavu stredomori. Mijime skalu Gibraltaru, ktera se vysostne tyci nad pobrezim k oblakum, a prijizdime k Costa de la Luz. Teplota v aute navzdory klimatizaci stoupa, a tak zastavujeme u jednoho z kempu serfarskeho raje Tarifa. Vitr fuci se stale velkou intenzitou, takze windsurfari doslova letaji po hladine, dlouho se vsak neudrzi a konci ve vode. Misto vypada velmi klidne, az se nam najednou ani nechce dal.
Jsme zpet na ceste a odolavame pokuseni dalsich plazi. Ty v Cadizu budou preci lepsi! Prijizdime v podvecer a hledame hotel. Navigace nam tentokrate v hledani moc nepomaha, zato nam zajistuje paradni vyjizdku s prohlidkou mesta vcetne pesi zony. Mesto jsme videli, o to lehci bude orientace. K hotelu nakonec mirime pesky, bereme pokojik bez ‚Cathedral view‘ o temer ctyricet euro levnejsi. K dispozici je terasa a vesely recepcni slibuje, ze snidani nam tam radi zaridi.
Venku stale vytrvale fuci a my vyrazime na vyhlasenou mestskou plaz, kde potkavame par poslednich ubozaku, kteri si more chteji uzit bez ohledu na vetrne podminky. Olivy, jamon serrano a syr nam pomahaji vyckat do soumraku, dokud se romaticky zapadajici oranzovy kotouc neponori zcela do hlubiny horizontu. Je neco po desate a my odhodlane vyrazime za nocnim zivotem Cadizu, do baru, ve kterem se nechodi spat. Obchazime jich nekolik, vsude je atmosfera ponekud unavena. Smirujeme se s tim, ze Cadiz dnes neni pripraven a usedame na zahradce jednoho baru. Atmosfera je klidna, stejne tak i obsluha. Ziznivy turista se musi spokojit s prvni sklenkou a dalsi se vehementne dozadovat. Janca ochutnava z me sklenice Tinto de verano a rychle se povznasi nad uskali dnesniho cestovani. Blizi se pulnoc, cisnici skladaji zidle, cas vyrazit. Cestou ke katedrale se nahle ocitneme na druhem brehu poloostrova. Pravda, v noci jsme jej jeste nevideli. Obracime zpet k hotelu, kam se musime prozvonit. Nocni (ne)zivot nas tedy prekvapil, nebo my prekvapili Cadiz? Treba novy den prinese novou energii do ulic.
]]>
Sauvina Blond 