<![CDATA[
|
El machista – do centra Andaluzie
Seville, Spain |
Seville, Spain
Na snídani zamíříme z pokoje rovnou na terasu. Je zavřená kvůli silnému větru, a tak nás el Levante zahání do útrob hotelu.
Než vyrazíme do ulic, ujišťujeme se u recepční, že je místní trh otevřený. „Zavírá pouze v pondělí,“ kontruje, a my se vydáváme do centra. V ulicích je po ránu opravdu rušno, v místních barech servírují snídaně, café con leche a džusy z čerstvých pomerančů, obchody i náměstí jsou plné lidí. My je však lhostejně procházíme a jdeme rovnou na místní tržiště – Mercado Municipal. Nenajdete tu žádné cetky, zaručeně pravé kabelky světoznámých návrhářů ani turistické suvenýry. Stánky jsou plné čerstvých ryb, plodů moře a různé jiné havěti, kterou vnitrozemec rozezná jen těžko, masa, sýrů, nabízí se i ovoce a zelenina. Kupujeme čtvrt kila zralého ovčího sýra a stejné množství oliv, bude se hodit na svačinku. Je úžasné pozorovat ten cvrkot.
Skládáme kufry znovu do auta a vyjíždíme na trasu. Nedojedeme daleko. Stavíme u pláží rozkládajících se před Cádizem. Pozorujeme, jak si El Levante pohrává s pískem na nekonečně dlouhých plážích. Jemný písek poletuje všude kolem nás a jemně masíruje odkryté končetiny. Koupání tedy odkládáme a sbíráme lastury, které vyplavuje moře. Skoro je ani nepobereme.
Slunce začíná pálit a my pokračujeme směr Sevilla. Zastavujeme na koupání v Puerto Santa María a doufáme, že síla Levante nedosáhne až sem. Atlantik se zde mírně vlní, osmělujeme se a jdeme do moře, zatímco naše věci zapadávají všudypřítomným pískem. Slunce je už hodně vysoko, blíží se čas oběda. Sedáme si ke dřevěnému stolu v piniovém háji. Příjemný chládek a lavičky rozprostřené po celé ploše nás přímo vyzývají k usednutí. Ochutnáváme plody španělských farmářů zakoupených v Cádizu.
Velmi líně a neochotně se přesouváme do přehřátého auta. Projíždíme okolí přírodního národního parku Doňana, známého rozmanitým počtem druhu ptactva a divoce žijících koní. Ze silnice vidíme pouze několik párů čápů.
Ručička teploměru stoupá k 39 °C, vjíždíme do Sevilly. Hostel se nachází v historickém centru, plném křivolakých a úzkých uliček. Navigace nás neomylně směřuje k cíli spletí jednosměrek , ve kterých nemáme garanci, že projedeme. Janča se snaží zpočátku navigovat. Po několika průjezdech se omezuje pouze na zvolání: „Do pr…e, to neprojedeme!“ Projeli jsme, aniž bychom museli sklápět zrcátka. 🙂
Parkujeme u hostelu a vyčerpaní si dáváme siestu. Kolem osmé se odhodláváme ven. Slunce je již snesitelné, přesto znatelně pálí. Po malé procházce kolem katedrály, usedáme do jednoho z tapas barů u centra Santa Cruz. Kolem nás samí turisté, tapas i obsluha tomu bohužel odpovídá. Španělskou srdečnost válcuje profit. Zklamaně odcházíme a bočními uličkami dojdeme až na Plaza Alfalfa, náměstíčko vyhlášených barů a během akademického roku také bohatého nočního života. Nacházíme poslední volný stůl vedle staršího španělského páru. Objednáváme Rebujito a tapas, jedno z dalších poprvé pro Janinu. To ještě neví, jak vypadá Tortilla de camarones, kterou si právě objednala. Čísník přináší dvě vaječné placičky, kde místo krevet jsou krevetky velikosti několika milimetrů. Janča obdivuje rozmanitost španělské kuchyně: mák a krevety, hm. Po chvíli zjišťuje, že máky jsou malá očička krevetek. V tom do naší konverze plynule vstoupí postarší Španěl od vedle a chválí náš výběr: „Krevetky jsou malé, ale moc chutné! Jedí se hlavně v období půstu…“ Zbytek věty nestihne dokončit a rychle se loučí, když jej manželka netrpělivě odvádí pryč. Škoda, byl to sympaťák…machista na španělský způsob.
]]>
Sauvina Blond 