27. června, 2013
Lagos, Portugalsko
Zanedlouho nakládáme naše „coche“ opět kufry a začínáme se loučit. Již neochutnáme další z výborných „tapas, sangríe či tinto de verano“, které Andalusie nabízí. Čekají nás zážitky v Portugalsku, respektive jeho nejjižnějším kraji Algarve proslulého svým slunným pobřežím.
Ještě než opustíme město zastavujeme na krátkou procházku v jednom z největších a nejhezčích parků – Maria Luisa. Jeho středem přicházíme k Plaza de Espaňa, výstavnímu náměstí, kde je vyobrazeno na padesát provincii, které společné tvoří Španělské království. Obrazy provincií jsou pečlivě poskládány z barevných kachlíček, zvaných „azulejos“, typických pro místní architekturu.
Nasedáme do rozpáleného vozu a zamíříme k portugalským hranicím. Stále více se blížíme k pobřeží a teplota postupně klesá na příjemných 29°C. Dálnice nenabízí zadně skvostné výhledy do krajiny, a tak se kocháme keři Rododendronu kvetoucích ve středovém dálničním pásu. Jsou vysazeny tak těsně u sebe, ze tvoří působivou květnatou hradbu.
Vyvstupuje před námi brána dálničního mýta, neklamné znamení, že jsme definitivně překročili hranice. Stejně jako mnoho dalších turistů zastavujeme a snažíme se zjistit systém dálničních poplatků. Brána hlásí: EasyToll (jednoduché mýtné). Informační stánek je zavřený a jeho elektronické dvojče hlásí poruchu. Z cedule čteme, že placený usek do Lagos stojí deset euro. Ovšem kde zaplatit? Nasedáme bezradně do auta a projíždíme branou. Tam zaplatíme 0,60 euro a pokračujeme v cestě. Jak to bude se zbylou částkou nevíme, očekáváme mýtnici na konci dálnice.
Cesta ubíhá rychle, míjíme Závětrné pobřeží a Faro s početnými zájezdy německých a anglických turistů. S malou zastávkou na oběd přijíždíme po páté hodině do Lagos. Dlouho neotálíme a vyrazíme na obhlídku zdejších pláží. Projdeme městem a rázem nás překvapuje několik mini plážiček. Obklopeny skalním masivem vzdorují četným nájezdům vysokých vln. Sestupujeme ze skalního masivu na pláž Dona Ana. Teprve nyní vidíme pravou velikost vln, VLN! Divoký Atlantik se zde ukazuje v plné síle, kterou znásobuje příliv. Tohle nejsou klidné vody jadranu, tohle moře je divoké jako byl sám zdatný námořník a obávaný pirát Francis Drake, který město dobýval. Nelze se tak divit, že i slavný mořeplavec a objevitel Vasco da Gamma, vyrostl právě v Lagos. Těžko by dosáhl tak slavných činů a objevu vyrůstaje na klidném pobřežím kdesi na pláži u Fara.
Slunce ještě pálí a my potřebujeme po dlouhé cestě osvěžení. Moře je chladné a vlny lákají k jejich překonávání. Odhodlávám se jako první a snažím se překonat kritický úsek v moři, kde se vlny lámou, než se roztříští o písčité dno. Vlna mne párkrát smete, ale a na potřetí se dostavám za ni. Síla je to opravdu mohutná.
Janča sbírá několik snímku a sama se ráda této výtečné koupele vzdává. Blíží se večer, a ten je nejlepší začít dobrým koktejlem v plážovém baru. Kocháme se výhledem na moře a přes veškerou snahu chaotické obsluhy nakonec i zaplatíme. Připožďuje se a my hledáme vhodný podnik na dobrou večeři. Usedáme v jednom tradičním baru, který vás na první pohled uchvátí pouze svou ošuntělou starobylostí, zato velmi milým přístupem personálu. Ptáme se po zdejších specialitách, rádi bychom zkusili rybu. Číšník nám doporučuje Cataplanu, místní specialitu tvořenou směsí ryb dušených v nerezovém hrnci se zeleninou. Když jídlo přinese, jsme trochu zaskočeni. Porce jako pro krále a celou družinu panošů. Nejprve vybíráme nejlepší kousky, poté se snažíme hrnec vyprázdnit. Úplně marně. Číšník, rodilý Moldavan, který si zde vydělává na živobytí a studia dávno vzdal, je mírně zaskočen, že jsme to nedojedli všechno. Omluvně vysvětlujeme nepřiměřenost porcí a poukazujeme na naše plné žaludky. Přesto lehce zaslzíme, když tu dobrotu odnáší.
PS: Další mýtnici jsme po cestě už nenašli.
Sauvina Blond 