<![CDATA[
|
Z pláže až na konec světa
Cabo de Sao Vicente, Portugal |
Cabo de Sao Vicente, Portugal
Snídáme v hostelu. Výběr není široký, ale nabízí nové chutě portugalska, mezi kterými objevujeme vyhlášené smetanové koláčky, pasteis de nata. Marně hledám olivový olej, který jsem si zvykl dávat na pečivo místo másla. Sympatická číšnice mi ho na požádání ochotně přináší a zvídavě se ptá plynulou španělštinou, zda jsme rodilí španělé. Na tento kompliment odvětím, že jsme Češi a že s portugalštinou na tom nejsme tak dobře. Navrhuje tedy kombinaci španělštiny a portugalštiny jako nejlepší prostředek ke komunikaci a s úsměvem odchází.
Nedočkavě se vydáváme na pláž. Do cesty se nám staví místní mercado s množstvím čerstvých ryb, chobotnic a dalších plodů moře. Nakupujeme zralé fíky velké jako pěst a přívozem se dostáváme na pláž. Moře je tu v porovnání se středomořským pobřežím chladnější, zato je však zdrojem vynikajícího osvěžení. Díky častému větru a zvolna klesajícímu mořskému dnu je oblíbeným cílem serfařů. Udiveně pozoruji několik zdatnějších jedinců, kteří dokáží po dlouhých vlnách elegantně klouzat. To má člověk hned chuť se na serf také postavit! Tato myšlenka mne rychle opouští, když opodál zahlédnu skupinku začínajících serfařů, kteří se marně snaží na prkně udržet a každá větší vlna obrací jejich kluzáky vysoko k obloze.
Slunce zkrátilo stíny na minimum a my nabaženi mořem a unaveni sluncem, se vydáváme na malý výlet. Našim cílem je najít nejjihozápadnější cípek evropské pevniny, mys svatého Vincenta (Cabo de Sao Vincente). Tvoří jej maják a klášter tyčící se na 60 metrů vysokém skalnatém srázu. Strmé útesy táhnoucí se po celém pobřeží jsou zřejmě oblíbeným místem turistů. Hned při příjezdu narážíme na několik turistických lákadel jako jsou pletené ušaté čepice a stánek s párky Letzte Wurst vor Amerika, které působí velmi vtipně. Jdeme procházkou po útesech a kocháme se výhledem na tento majestátný přírodní útvar. Je tu klidno, cestou potkaváme jen několik po záběrech lačnících turistů.
Ošleháni větrem přijíždíme do Lagos v době večeře, která se zde koná po osmé hodině, o poznání dříve než v sousedním španělsku. Večeři zakončíme stylově douškem portského vína v jeho čisté podobě, stejně tak i jako long drinkem porto-tonik, možná trochu překvapivě míchaném z bílého vína, avšak neméně chutném.
Noční procházkou směřujeme městem zpět k hostelu a pozorujeme čilý ruch kolem nočních barů. Mládež z celé Evropy se schází a připravuje na dlouhou páteční noc.
]]>
Sauvina Blond 