<![CDATA[
|
Ginja, patriot a korkový dub
Évora, Portugal |
Évora, Portugal
Pomalu se loučíme s plážemi Algarve a vyrážíme pokořit dosavadní mizerné průměry ujetých kilometrů. Volíme kratší cestu vedlejšími silnicemi a různými spojkami, které nás vedou krajem kde hustota populace korkového dubu značně převyšuje hustotu obyvatel. Ráz krajiny se mění. Projíždíme kopcovitým hustě zalesněným územím a trpělivě hledáme ve změti stromů znamení, které nám odhalí podobu korkového dubu. Po chvíli se tajemství ukazuje. Zastavujeme v dubovém háji, kde parta dělníků obnažuje kmeny vzrostlých stromů. Ne náhodou je Portugalsko největším světovým vývozcem korku. Uháníme dál krajinou, která nám předkládá v různém sledu stale tytéž obrázky: háje olivovníků se mění v háje s piniemi a ty střídají kultury korkového dubu. Tyto polonahé stormy nás doprovázejí až do cíle naší etapy, kterou je Évora.
Odbocujeme na vedlejsi cestu, ktera se razem meni v prasnou silnici. Zlakala nas prohlidka nejvetsiho dolmenu Iberskeho poloostrova, pozustatku davneho pohrebiste Keltu. Znacenim se nikdo moc nezabyval, a tak brzdime nase coche pred uzamcenymi vraty jedne z cest. Uzivame si rally ‚zpatecka‘ a na nejblizsi krizovatce zkousime dalsi z odbocek. Tentokrat mame uz stesti. Parkujeme pod vzrostlym dubem a vydavame se po drevenem chodnicku k pohrebisti. Z dali je videt podivny plechovy pristresek, ktery ma zrejme chranit to, co pretrvalo tisicileti. V umornem horku nasedame a obracime zpet k Evore. Teplomer prave prekonava ctyricitku, klimatizace bezi naplno.
Do Evory prijizdime pred treti hodinou. Mestecko, jehoz siroke historicke centrum uchranily pred moderni zastavbou vysoke hradby a uchovalo si tak puvodni podobu, je lidu puste. Zastavujeme u hostelu, majestatne budovy, ktera drive slouzila jako hrabske sidlo a mnohe architektonicke prvky a vybaveni jsou puvodni. Kamenna dlazba, drevene schodiste i dvere, ktere se zaviraji se na petlici.
Recepcni vypisujici ubytovaci karty pusobi trochu jako podivin. Zvidave se ptam na speciality mistniho kraje: ‚Co byste doporucil?‘ Jakoby na tu otazku cekal celou vecnost, zacne chrlit jeden tip za druhym. ‚Tady v Alentejo jsou vyborne polevky, opravdu vyborne, typicka je z maleho zraloka. Jenom se tu do polevek pridava chleba. Predstavte si to, polevka s chlebem! Tohle ja nejim. Polevku mam rad, chleba mam rad, ale to musi byt zvlast!‘ „A co feijoada?“, dodam rychle, nez se nadechne. ‚Feijoada je taky moc dobra a oblibena, jenom se do ni tady v Alentejo davaji kusy veprove hlavy. Mam veprove rad, ale to je lepsi steak! Je tu jedno opravdu typicke jidlo, Torricados. Chleba zapeceny s masem nebo rybou. Kouzlo tkvi ve spouste cesneku a olivoveho oleje. Musi ho byt opravdu hodne, tak to mam rad! Mate radi cesnek? Jestli ano, musite ochutnat!‘
Po malem obede v mistnim bistru a kratke sieste se vydavame do centra. Fotaky chvili cvakaji, pote se usedame osvezit na namesti obklopenem pamatnymi budovami na pivo. Zivot zde nikam nepospicha. Atmosfera je velmi klidna, az je to znervoznujici. Jeden ma chut prepnout na rychlejsi prehravani. Alentejo je svym linym tempem povestne. Mistni obyvatele jsou povazovani ostatnimi portugalci za proste a ne moc bystre spoluobcany.
Vyrazime za dalsimi pometihodnostmi a za zdmi jednoho z parku, nachazime kout, kde je necekane zivo. Evora se bavi oslavou svatku sv. Jana, probiha Feira de Sao Joao. Atrakce vybizeji k poutovemu pobaveni, stanky nabizeji svatecni chody. Uloupime stul v preplnenem stanu, jehoz specialistou je torricados, ono povestne jidlo s chlebem a mnozstvim cesneku. Sotva objedname, tak k nam cisnik privadi dalsi tri spolustolulovniky, vek tak sotva dvacet. Hosi pokracuji v zabave a my se poustime do jidla. Nakonec se davame do reci smesi anglictiny, spanelstiny a portugalstiny. Objednavaji nam Abafado, druh bileho portskeho vina. Chutna vytecne jako digestiv, jsou poteseni, ze nam chutna a nabizeji dalsi dobrotu, tresnovy liker jmenem Ginja. Jsme jiz na odchodu a mladici s objednanou lahvi cerveneho moc nepokrocili. Loucime se a slibujeme, ze kdyz si pospisi, najdou nas u stankou s Ginjou. Stihli jsme se tam i vyfotit, jen ta lahev cerveneho byla na ne asi moc.
]]>
Sauvina Blond 