<![CDATA[
|
Mys bez nadeje a mala degustace
Cabo da Roca, Portugal |
Cabo da Roca, Portugal
Rano davame Lisabonu sbohem, Adeus Lisabon! Ceka nas dalsi z mysu naseho putovani, nejzapadnejsi bod pevninske evropy Cabo Da Roca. Prodirame se kopcovitou krajinou zahalenou v nizko plujicich mracich, teplota znatelne klesa na pouhych 15° C. Zazivame teplotni sok. Je pomerne vetrno a vitr pocit chladu jeste umocnuje. Rychle se oblekame do pozapomenutych bund a vydavame se na utes vysoky 150 metru. Turistikou nepoznamenane misto vzbuzuje prinejmensim respekt. Vetsinu roku je mys zahalen v mracich a mlze a vyhled z nej je mizerny. Mame tedy pomerne stesti, je sice pod mrakem, ale oblacnost je pomerne vysoko nad morem. Lze zde zakoupit certifikat o navsteve nejzapadnejsiho bodu s vlastnim jmenem a peceti, sest euro nam vsak pripada prilis.
Obracime vuz zpet k pevnine a na ceste do Porta planujeme jeste jednu zastavku ve starobylem mestecku Sintra, zapsanem na seznamu UNESCO. Zajima nas zdejsi hrad, Palacio de la Pena, s prilehlym parkem. Do hradniho komplexu vstupujeme dolni branou. Prochazime kolem soustavy nekolika rozlehlych jezirek kaskadovite umistenych za sebou. Najednou jako bychom se ocitli uprostred tropickeho pralesa. Mohutne sekvoje doplnuji kapradinove palmy ruznych velikosti. Jsme uchvaceni z dalsich druhu exoticke flory. Park tu pripominaji pouze decentne dlazdene chodnicky, jinak je to divoka priroda pralesa. Jedno vime jiste, z oblibene prazske botanicke zahrady budeme tezko jeste nekdy uchvaceni.
Blizime se k hradu jehoz roztodivna fasada hyri barvami. Jeho jednotlive casti jsou postaveny v nekolika architektonickych stylech. Hradby a zdi jsou doplneny okazalym cimburim s vezickou snad v kazdem rohu. Tento skvost neni prekvapive vytvorem dejinych dostaveb a prestaveb, ale stavbou na zakazku manzela spanelske kralovny. Mohli bychom tu stravit cele hodiny, ale ceka nas cesta do Porta, nepsaneho hlavniho mesta severni casti Portugalska.
Po malem obede u maurské fontány zdobene malovanymi kachlemi, znovu roztáčíme kola našeho coche a vydáváme se na cestu do Porta. Tentokrate nas ceka delsi usek, ktery pozvedne nas dosavadni denni prumer. Znovu tak testujeme kvalitu dalnicni site, projizdime pohorim Serra de Sintra, prekonavame cetna udoli rek a kochame se vyhledy na vrchovinu.
Prijizdime do Porta, mesto pusobi velmi ciste a klidne. Ulice jsou uklizene, auta zaparkovana v radach, obchodnici se zapadem slunce lesti sve vylohy. Jakoby tu veci oproti Lisabonu dostaly rad. Je to imponujici pohled pro stredoevropana a nesrovnatelny s chaosem a nabubrelosti Lisabonu.
Rychle se ubytujeme, pani domaci je velmi mila a svuj projev omezuje pouze na portugalstinu, kterou uznava jako jedinny a zaroven univerzalni svetovy jazyk. O tom vsak pozdeji. Hladovi vyrazime sehnat neco k jidlu do mezi turisty i mistnimi oblibene ctvrti Ribeira. Po vsech tech pochoutkach nemame uz moc chut na ryby. Vzhledem k nabidce se ryby nakonec zdaji jako nejlepsi volba. Janca si dava morskeho dasa a ja olihne na grilu. Bile portske jako aperitiv chutna bajecne. Z olihni na grilu jsou nakonec jejich kousky pecene v oleji se zeleninou. Pry mistni zpusob grilovani, to se muze hodit pro pristi navstevu. Veceri zakoncime opet portskym vinem, tentokrate cervenym z jednoho z nejstarsich sklepu Dona Antonia Ferreira a nemuzeme se dockat, az zitra ve sklepich ochutname dalsi.
]]>
Sauvina Blond 