<![CDATA[
|
Pravidla moštování
Las Arenas de Cabrales, Spain |
Las Arenas de Cabrales, Spain
Ze Santiaga vyjizdime brzy rano. Ceka nas doposud nejdelsi usek a nechceme cely den obetovat jizde autem. Jiz vcera pocitadlo tachometru ukazalo dva tisice kilometru, dnes pridame dalsi ctyri sta na ceste k pobrezi Biskajskeho zalivu, a potom nekolik dalsich kilometru horskych silnic. Mame namireno do narodniho parku Picos de Europa (vrcholky Evropy) na pomezi mezi Cantabrii a Asturiasem.
Silnice vytrvale klesa a zacina se pred nami mlzit. Neklamna znamka ze se blizime k Biskaji, ktery neni zrovna povestny hezkym pocasim. Pro nas bude navzdy zapsany jako usek bez pumpy, kterou nachazime ve chvili, kdy je v nadrzi sucho jako rano v ustech po dlouhem flamu.
Tachometr polyka dalsi dlouhe kilometry a my uz odbocujeme do hor. Temer ihned zastavuji vuz u krasneho utesu, ktery se klene vysoko nad morem. Vlevo od nas je mala plaz pro odvazne serfare. Pod lavkou vyteka mala ricka plna lososu, kteri se bavi tim, ze se pousteji po proudu k mori a znovu se vraceji zpet. Po nekolika hodinach za volantem mam pocit, ze se cas na chvili zastavil.
Prijizdime do Arenas de Cabrales, posledni zakladny pred vstupnimi branami narodniho parku. Promptne se ubytujeme a vytahujeme vychazkove obleceni, abychom co nedrive vyrazili poznat zdejsi masivy, jejichz stity dosahuji pres dva pul tisice metru. Ochotny recepcni vysvetluje mozne cesty a jejich uskali. Predem hlasim, ze nase obuv neni zcela vysokohorska a potrebujeme lehci teren. „Boty, pane, jsou potreba pevne. Na vsechny stezky. Jestli jine nemate, tak to zkuste a pripadne se vratite.“ To mame take v umyslu, nejeli jsme sem fandit ostatnim. Neco po pul ctvrte se vydavame na kratsi, dle mapy i recepcniho asi trihodinovou turu kamzici stezkou, ktera stoupa k odlehle vesnici Bulnes. Cesta odtud pokracuje dal az na samy vrchol, Naranjo de Bulnes, kteremu dala vesnice jmeno.
Teren je stredne tezky, pesinky skalnate s volnymi kameny. Opatrne zdolavame prikra stoupani v ubocich hor. Nase sandaly drzi, a tak pokracujeme dal. Po hodine a pul jsme u cile. Vystup v horkem odpoledni nas znacne vycerpal, a tak usedame pod slunecnikem mistniho obcerstveni. Jsou tu totiz na turisty dobre pripraveni. Lahev chlazeneho sidru, kvaseneho mostu, nam jiste zazene zizen. Cisnice jej naleva z vysky do sklenic, sotva na jeden prst. Asi show pro turisty, dolevame sklenice do poloviny a pijeme plnymi dousky. Lahev je prazdna behem chvile a my vyrazime zpet. Cesta nam ubiha docela rychle, prichazime k autu dle udavaneho rozvrhu. Prvni test nase sandale zvladly, zitra muzeme tedy vyrazit znovu.
Patecni vecer teprve zacina, ulice zacinaji ozivat, coz vybizi k posezeni u dobreho jidla a piti. Uvidime, zda nas nektery z podniku oslovi. Usedame v poloprazdnem baru, pusobi vsak utulne. Vsimli jsme si, ze bary v Arenas maji dovetek Sidreria. Obliba kvaseneho mostu je tedy vetsi, nez jsme mysleli. Objednavame si lahev, coz je minimalni mozne mnozstvi. Lahve plni na barmanka specialni pipou rovnou se sudu. Bar je temer plny, kdyz cisnice napoj naleva. Opet svrchu pouze na dno sklenice. To nas nuti se porozhlednout po okolnich stolech. Jen tezko se hleda alespon jeden, ktery by typickou lahev nemel otevrenou. Nekteri hoste pouzivaji dokonce polovysoky stolecek, z jedne strany zakryty, k nalevani mostu z vysky, aby odskakujici kapicky neobtezovaly ostatni hosty. Fajn, neni to show pro turisty, ale co ten obrad znamena? „Kvaseny most ma nejlepsi chut, prave ve chvili, kdyz se radne okyslici. V tom se uvolni plnost jeho chuti. Proto se nikdy nelije do sklenice vice, nez na jeden, dva dousky,“ vysvetluje nam ochotne servirka, kdyz zadame dalsi lahev. Tuhle si uz vychutname, jak se patri!
]]>
Sauvina Blond 