<![CDATA[
|
Epilog cisel
Bilbao, Spain |
Bilbao, Spain
Puvodne jsem chtel napsat cosi o prumernych kilometrech, ktere jsme si zpocatku naplanovali a nakonec neujeli, o zastavkach, ktere jsme nikdy nevideli, proste protoze se nam libilo jinde a nikdo nas odtamtud nevyhanel.
Dnesni doba si vsak zada fakta, grafy a cisla. Kdo chce vypravet pribeh tak, aby mu jej ostatni uverili, musi pocitat s tim, ze se bez cisel neobejde. Ano, i digitalni vek si zada krome obrazkovych pribehu sdilenych na rozlicnych socialnich sitich, informace ciselne. Tezko si predstavit treba poradu se sefem, aniz by byla tvrzeni podlozena alepson malou analyzou, grafem nebo statistickym udajem. Kdo ma cislo, ma i pravdu. Cislo je argument. Tedy na dukaz nasi male expedice nekolik malo cisel, jez mohou podtrhnout jeji existenci.
Matematici maji v oblibe zvlaste dve cisla. Obe se nachazeji v urcitem protikladu. Jednim z nich je nekonecno. Cislo tak velke, ze nejde ani spocitat. Opravdu hodne velke. Oproti tomu stoji nicotne a trochu magicke cislo, nula. Cislo, ktere vlastne predstavuje nic. Vubec nic.
Zacneme tedy od nejvetsiho. Korkovych dubu, olivovych plantazi i pomerancovniku obalenych citrusy primo na ulici jsme videli nepocitane. Cesty, ktere nas jimi vedly nastradaly po sve delce celych 2750 km, to je jako trikrat z Prahy do Parize nebo do jizni Dalmacie. Na techto cestach nam 14 z 15 dni svitilo slunce. Nejtepleji bylo v korkovem haji u Evory a v Seville, kde teplomer nameril tezko uveritelnych 40°C, prave vedro k padnuti. Nejstudenejsi pocasi nas potkalo na Cabo da Roca, kde pomyslna rtut teplomeru ukazala 15°C. Presne tolik, na kolik se „ohralo“ more u Cabo Finisterre, v nemz me koupani malem stalo amputaci prstu na noze. Okusili jsme vody ctyr mori. Mozna jich bylo vic, ale mam k dispozici jen velice vseobecny zemepisny atlas.
Rovnez ctyrikrat jsme vyprazdnili nadrz naseho „coche“, z toho dvakrat tak ze v ni mohla radit poustni boure a malem to dopadlo prochazkou s kanystrem. Pri objizdkach pobrezi, kde konci svet, jsme stali na utesech trech mysu lezicich na zapadnim pobrezi Atlantiku a dva z nich pusobily pomerne desive. Malokdo si uvedomuje, jak je cestovatelstvi narocna a mnohdy vycerpavajici disciplina. Poctive jsme proto drzeli odpoledni siestu, ono v tom horku se nic jineho ani delat neda, jen trikrat jsme ji jen velmi neradi museli vynechat. Dvakrat jsme prekrocili hranice mezi Spanelskem a Portugalskem. Jednou jedinkrat jsem mel na sobe dlouhe kalhoty a vestu. Ostatni dny se vozily pohodlnene v batohu napric poloostrovem.
Pouze jednou jsme videli zapadat slunce do oceanu a ani jednou jsme jej nevideli vychazet.
Co jsem nepocital, byla blizka setkani naseho druhu. Pribehy lidi, jez se necekane protnuly s tim nasim, prichazeji necekane a nedaji se naplanovat. Presto a mozna prave proto zustavaji temi silnymi momenty, na ktere se s usmevem vzpomina.
ENTRY BODY ENDS
]]>
Sauvina Blond 