<![CDATA[
|
Pochod polskych turistu
Bilbao, Spain |
Bilbao, Spain
Ranni vrcholky Evropy se schovavaji v mlze. Spradame plany u hotelove snidane a troufame si dnes vyrazit souteskou na druhe uboci hor. Nez dosnidame, je mlha nenavratne pryc a slunce zacina opirat sve paprsky do krajiny plnou silou.
Vybaveni nezbytnou vodou, opalovacim kremem a sandaly, se potkavame s ostatnimi montaneros v udoli u Pancebos. Prekvapive jsou tu temer sami spanele, vetsina dobre vybavena na horske tury holemi a vysokymi kozenymi botami. Najdou se i vyjimky, nektere rodinky testuji mestskou obuv stejne jako my nase sandale. Pripadam si trochu hloupe, asi jako Polaci na Snezce, kteri se vyvezou lanovkou pod sedlo obriho dolu a splhaji na vrchol hory ve cvickach, zabkach nebo na podpadcich. Nad tim jsem vzdy nechapave kroutil hlavou, a tak zprvu tezko snasim podivne pohledy vybavenych turistu, kteri si nas prohlizeji doslova az k pate. Janca obuta v outdorovych sandalech zvane kristusky se zpevnenou podrazkou. Ja, gumove paskove z teska za tri stovky, ktere jsem kdysi koupil z nouze a nakonec prezily uz troji sjizdeni Vltavy. Jinak jsou zvykle chodit maximalne na plaz. Tohle pro ne bude uplne nova zkouska. Zkouska dlouha nejmene sest hodin v kamenitych pesinach s ostrymi skalami i volnymi sutry.
Pri nastupu cesty prudce stoupame, abychom se vubec dostali na pesinu tahnouci se souteskou, ktera se klikati ostre zakousnuta do uboci hor vysoko nad rekou Cares. Souteska Garganta de Cares je udajne nejhlubsi sousteskou vubec. Jeji dno se nachazi ve vysce 200-300 metru nad morem, zatimco nad ni klenouci se stity dosahuji az 2.500 metru. Prevyseni vetsi nez ma slavny Grand Canyon.
Poctive vyslapujeme a dychtive vyhlizime dalsi zakruty stezky, ktere se zdaji byti jedna jako druha a snad nikde nekonci. Byli jsme varovani pred naporem turistu, zejmena v letnich mesicich byva na zdejsich pesinach velmi rusno. Nasince to ovsem nijak neprekvapi. Ceske hory jsou nepomerne mensi a nemene oblibene, takze koncentrace na metr cesty zde stale neni tak vysoka jako v lete napriklad na Snezce, neomrzi vas tak odpovidat na turisticky pozdrav „Hola!“
Vysoko nad strzemi je vybudovan vodni kanal, ktery se propleta mezi skalami a sem tam z nich vykoukne jako maly ocasek hada z travy na louce. Jeho velka spadovost nechava vodu tect rychlym proudem, ktery zuzitkovava hydroelektrarna v dolni vsi Poncebos. Tezko lze jen uverit tomu, ze takove dilo bylo zhotoveno jiz pocatkem lonskeho stoleti. Nam slouzi jeho chladna voda v parnem dni hlavne k obcasnemu ochlazeni nasich organismu.
Asi po dvou hodinach chuze nam ukazatel hlasi dalsich jeden a pul hodiny. Trochu nas to zaskoci, a tak pridavame do kroku. Zpozdeni si nemuzeme dovolit, jeste odpoledne vyrazime do Bilbaa, kde stravime noc. Do Cainu nakonec dorazime dle puvodniho planu, cesta tam za tri hodiny. Vyzizneni pochodem doplnujeme pitny rezim a po kratkem obede z vlastnich zasob, zamirime stejnou cestou zpet.
Pres spalujici slunce a dochazejici vodu prichazime k autu dokonce s patnactiminutovou rezervou. Znacne vyprahli tak udavame novou sandalovou normu! Dluzno dodat, ze s touto obuvi jsme byli opravdu jedini.
]]>
Sauvina Blond 