Cestovatelske utrapy a pristani na promenade.

<![CDATA[

Funchal, Portugal

Jsou čtyři hodiny odpoledne a letiste Vaclava Havla je ponoreno do huste mlhy. Cily ruch priletu a odletu letadel to ovšem nijak nenarusuje. Mohutne proudove stroje jakoby priletaly a odletaly do neznama, jakoby mlha byla pomyslnou branou do jiného světa. Nas novy svet na nasledujicich sedm dni však sve jmeno ma. Jmenuje se : Madeira. Chystame se na ostrov věcného jara na zapad od marockeho pobrezi.

Předtím, než však budeme moci okusit kras a pozitku, které Madeira nabizi, musime projit rutinou letištních kontrol, cekani a front, jez jsou nastrazeny na každého cestovatele. Málokdo si skutecne uziva toto predstaveni, jehož je sam hlavnim protagonistou, neboť působí jako vylozena ztrata casu. Vse je navíc podporeno téměř absolutni sterilitou letištních prostor. Nutno však dodat, ze nas cekaji asi tri a pul tisice kilometru a s odbavenim je překonáme za nějakých šest hodin, to vše včetně prestupu v Lisabonu. To uz preci jen za mensi cestovatelske utrapy stoji.

V Lisabonu se nam naskyta neobvykla situace. Servis naseho puvodniho letadla a jeho pripravu na další let muzeme pozorovat přes sklo letisni haly na několik metru v primem prenosu. Organizace a synchronizace ukonu je obdivuhodna. Zavazadla, palivo i zasoby jidla jsou doplneny do 20 minut. Poslední konci v zavazadlovem prostoru dva domaci mazlíčci.

Znacnou zmenou projde i skupina nasich spolupasažéru. Jiznejsi charakter se vyznacuje především vetsím chaosem při odbaveni. Naší zapadni sousede by zvladli za stejnou dobu nastoupit i vystoupit a to vse trikrat za sebou.

Další let probiha hladce a brzy jsme na dohled pristavaci drahy na Madeire, která musela byt z bezpečnostních duvodu prodlouzena. Jeji koncova část je tedy postavena na dost vysokych sloupech nad morem. Pilot krouzi poslední zatáčku a pohodlne pristava na ranveji, jejiz osvetleni z vysky pripomina pobrezni promenadu. Vyzvedavame kufry u pasu a mirime na zastavku autobusu, který nas doveze do hotelu ve Funchalu. Jizdni rad je však proti. Hlasi poslední odjezd v 18.55, mame tedy čtyři hodiny zpozdeni. V tom nas oslovuji nejaci turiste dotazem, zda jsme Polaci a jedeme do Funchalu. „Cesi“ odpovidame a domlouvame se na společném taxi. V zapeti mirime téměř zavodnim tempem k hotelu, projizdime uzke a strme ulicky pripominajici spise cernou sjezdovku. Ty si budeme moci jiz zítra osobne prozkoumat!

]]>