Marakuia, poncha a oceanska lod

<![CDATA[

Funchal, Portugal

 Rano si prodluzujeme na maximum a na snidani dorazime po ctvrt na deset. Nabidka svedskych stolu je dost stroha, nicmene doplnena, chybi tu vsak caj. Spokojime se tedy alepson s tradicni bilou kavou, chutna ovsem dost nevabne. Pri usedani ke stolu neopatrne drknu do stolu a Janca zvola v nadsazce: „Achtung“. Za okamzik se od vedlejsiho stolu zveda starsi par a preje nam: „Schonen Tag“. Tak dneska jsme pro zmenu za Nemce.     Dostatecne nasyceni vyrazime na obhlidku mesta, ktere bude nasledujicich nekolik dni nasi zakladnou na ostrove. Cestovat po ostrove hodlame prevazne mistni hromadnou dopravou, hodila by se nam proto mapa a jizdni rady autobusu. Autobusovych spolecnosti je totiz nekolik a znalost prijezdu a odjezdu, stejne jako zastavek, si mistnich peclive strezi jako jedinecne know-how. Orientacnim bodem ve meste je kabinkova lanovka, kde by mela byt i stanoviste autobusu. Jdeme tedy primo tam.   U lanovky stoji fronty turistu pokrocileho veku, na nabrezi probiha rekonstrukce a vznika nova marina s parkem. Je jasno a slunecno. Prochazime po nabrezi k centru, kde se prodirame mezi prevazne nemecky mluvicimi duchodci a stankari nabizejicimi zarucene prave a originalni zbozi jako treba bryle RayBwn, to neni preklep 🙂 Ve snaze najit informacni centrum prichazime az k parku tycicimu se vysoko nad marinou. Obdivujeme jeho krasnou upravu s exotickou kvetenou i stromovim. Musel by clovek byt zkuseny botanik nebo rozeny basnik, aby dokazal tuto jedinecnou kompozici popsat slovy. Videli jsme vzrostle datlove palmy, mohutne fikusy a ibisky a dalsi exotickou floru, kterou lze tezko najit v nasich botanickych zahradach, dost mozna i atlasech. Ruznych druhu rostlin jsou tu snad desitky. Vsechny peclive usporadane kolem jezirek a rafinovanych fontan poskytuji prekrasny esteticky zazitek. Po kratke svacince v tomto rozkvetlem raji vyrazime na dalsi pokus najit infocentrum. S pomoci mapy zakoupene v obchode se suvenyry se nam to dari (mapa za 4,50 EUR – prodavac byl vskutku obchodnik a nevedel vlastne nic krome toho, ze tahle mapa je nejlepsi).        V ‚icku‘ dostavame cenne rady k organizaci a zakladni planek nastupist autobusove dopravy. Pomyslny jednotny jizdni rad ocekavame ale marne. ‚Vse si najdete na internetu nebo primo na zastavkach‘, dodava urednice. Odchazime celkem spokojeni, s mapou mesta, ostrova a planem nastupist uz nas nic neprekvapi!     Mirime na mistni trziste. Pruvodce hlasa, ze dnes jiz funguje spise jako kulisa pro turisty a my mu davame po chvili za pravdu. Turistu plno, mistni se mu zrejme kvuli nadsazenym cenam vyhybaji. Presto je tu dost zivo a prodavac ochotne nabizi ochutnavku ovoce. Okusime nekolik druhu exoticke Maracuie a koupime par kusu na svacinu. Pote se presouvame na terasu mercada a objednavame prvni Vinho do Madeira. Zpusobem pripravy se jedna o tentyz napoj jako znamejsi Portske, jen toto pochazi z ostrova. Popijime a cas tu ubiha ponekud pomalu. Je kolem pul druhe a my se presouvame na lanovku, ktera nas odveze na horu Monte ozdobenou kostelikem. Lanovka je paradni s velkou kabinou jako z alpskeho strediska. Jednou z madeirskych atrakci je jizda na drevenych sanich s kopce dolu. Sane ridi dva mistni sanari v bilych stejnokrojich a kozenych botach se silnou podrazkou. Rada turistu do nich useda a klouze strmou ulici dolu. Jedou prekvapive rychle. My mezitim usedame na malou svacinku u maleho jezirka a porcujeme prvni maracuie. Prodavac zrejme neodhadl spravne jejich zralost, takze duzina je pomerne tuha a neni ani tak sladka jako na mercadu.    Opoustime Monte a cestickami se propletame ze strmeho kopce. V jedne z ulicek mijime mistni bar. Nemohu si pomoct, abych do nej nenakoukl. Vypada dost zasle, tri osoby nad cimsi dost živě diskutuji. Muz nas zahledne a temer vybiha ven a neodbytne nas laka dovnitr. Po chvili vahani se nechame premluvit. Nabizi, resp. naleva se zdejsi liker – Poncha. Jedna se o  smes palenky, medu, limety a pomerance. Je dost silna, kolem 50%. Chut ma jemnou, a tak nas ani moc nezarazi, ze se naleva po jedne deci. Mlada pani je dost hovorna a mluvi slusnou anglictinou. Hned se nas pta: „Are you from the boat?“ Vyletni lode podle jeji reci mistni turisticky ruch podstatne ovlivnuji. „Od podzimu do jara tu mame vzdy alespon tri az ctyri (kotvici) lode,“ hlasa pysne. My se s diky loucime, nohy se nam trochu pletou, ale jdeme s usmevem. Musime jeste stihnout nakup a naplanovat zitrejsi vylet na nasi prvni levadu.

]]>