Norska kombinace

<![CDATA[

Porto da Cruz, Portugal

Dnes je ranni kava o poznani lepsi nez vcera. Jance se presto podari zajistit od personalu cerny caj. Ceka nas vystup na prvni levadu. Levady jsou dumyslne budovana koryta, ktera rozvadeji povrchovou a destovou vodu z hor do sussich oblasti ostrova. Vedle nich vedou pesi stezky, po kterych lze dojit vetsinou az k pramenum.

Balime svaciny a vyrazime na zastavku busu.Ta se casem plni dychtivymi levado-lezci, jak je videt z jejich obleceni. V buse pred nami sedi dvojice a vehementne diskutuje nad mapou. Chvalim jim vybaveni a zjistujeme, ze jdeme na spolecnou pobrezni levadu v severo-vychodni casti. Fajn, mame partaky z Norska.
Mijime cestou zname letiste na pilotech a po hodine ridic hlasi nasi zastavku. Venku uz prsi. Vystupujeme pouze my a nasi norsti partaci. Nasazujeme plastenky a vyrazime. Norove jsou ponekud pozadu, oblekaji se. Po nekolika metrech narazime na ceduli se zakazem vstupu. Levada je rozbagrovana. Chvili se rozmyslime, pak se rozhodneme pokracovat dal. Nejsme jedini. Nori bezi jak o zivot, takze nas brzy predbehnou. Nepachtime se za nimi a radeji vyhlizime odbocku, ktera nas dovede k pobrezi. Skutecne, po chvili levada uhyba vlevo a ukazatel vpravo do kopce hlasa stezku na Boca do Risco. Pruvodce popsal vsechny indicie spravne: maly domek s plechovou strechou, casovou vzdalenost a pravotocivou stoupajici cestu. Nasi kamaradi z Norska ovsem bezi dal. Zahledneme je shora, piskame, nic. Uvidime je jeste..?

Skrabeme se vzhuru az do sedla Boca do Risco. Nastoupane metry citime v nohach a odmenou jsou nam krasne vyhledy na utesy severni strany ostrova. Pozorujeme mraky, nad oceanem prsi a ve srazkove stene se leskne duha. Mraky brzy dorazi az k nam a spusti se dest. Jdeme v blate. Prubezne sundavame a opet navlekame plastenky, jak dest sili a ustava. Pri dalsim lijaku zastavujeme pod vavrinem a davame si svacinu. Zapijime ji douskem slivovice, kdyz se objevuji Norove. Norka z dalky s usmevem hlasi: „Super mapa je nam k nicemu, kdyz ji nepouzivame!“ Nabizim slivku na posilnenou, neodmitaji. Za chvili uz supajdi za nami. Dlouho jejich tempo nevydrzime a poustime je pred sebe. Jejich zada nam po nekolika minutach mizi za stromy.

Jeste k tem mistnim destum – vylozene oceanske podnebi a hornate pobrezi zpusobuje, ze dest prichazi zcela bez varovani. Zadny vitr, pokles tlaku a poprchavani. Spusti se lijak, jako kdyz nad vami nekdo otevre kohoutek sprchy. Stejne rychle je i po desti.
Pokracujeme stezkou dal, kochame se vyhledy na utesy a blizime se k nasemu cili: vesnicce Porto da Cruz. Mijime domek maleho vinare a brzy schazime dolu k pobrezi. Zdejsi koupaliste se slanou vodou je prekvapive opustene, ozivuji jej pouze dva rybari stojici na okraji s udicemi nahozenymi do rozvlneneho more. Po ceste na zastavku autobusu cistime zablacene boty v kazde vetsi kaluzi. Bus odjizdi az za pul hodiny, a tak usedame v blizkem baru na sklenku madeiry. Tam uz nas cekaji k nasemu prekvapeni stari znami: Norove.

]]>