Buddha vedle buddhy a ztraty a nalezy

Bangkok, Thailand

Vstava se nam ponekud tezko. Dolehla na nas asi unava ze vcerejska a telo si jeste nezvyklo vstavat o sest hodin drive. Tesime se na snidani. Vita nas pani domaci, pani Pu. Velmi vrele vysvetluje co a jak a kudy nejlepe do centra. Na stul nam mezitim prinesou ryzi s kuretem a jeste ctyri dalsi dosti zahadne misky. Zacina mi dochazet, proc se vcera zajimala o nase pozadavky, co budeme chtit k jidlu. Odpovedel jsem, ze nic zvlastniho, takze mame thajskou snidani. Samozrejme, kdyby to bylo malo palive muzete si pridat ostrou chilli omacku! Jak jinak.
Bydlime jizne od centra, a tak nase prvni starost je transport. Skrz malou trznici prochazime k pristavu na rece Chao Phraya, prejmenoval jsem ji pro sebe na maly Mekong. Expresni lod je v centru za dvacet minut, zadne trmaceni pomalym autobusem nebo drahym tuk tukem. Expresni je nejen plavba, ale i koordinace nastupu a vystupu. Pisk pisk, prirazit a ukotvit, pisk, odrazit jedem. Netrva to snad ani minutu. Piskanim se snazi chlapek na zadi predavat pokyny ke kormidlu. No uprimne, ne vzdycky to tu na minutu vyjde.
Thajci jsou rozeni obchodnici, snazi se prodat cokoli. Kazda ze zastavek je obklopena malou ci vetsi trznici. Uz si na to pomalu zvykame. V dnesnim planu mame navstevu chramovych komplexu kralovskeho palace (Wat Phra) a vedlejsi Wat Pho. Do chramu a pred buddhu se smi pouze v patricnem zahaleni, vse peclive kontroluji snad desitky oci. Musime do kalhot a to teplota stoupa nad tricitku. V Grand pallace jsou jiz davy lidi, nejnavstevovanejsi pamatka Thajska zaziva dalsi rusny den, my jsme trochu zdeseni tou obrovskou masou lidi. No, na prazskem hrade to asi neni o moc lepsi. Ve Wat Phra se pripojime ke skupince tri Americanu, evidentne asijskeho puvodu, a jdeme na spolecnou prohlidku v anglictine s pruvodcem, je to zdarma. Pruvodce je vojak v uniforme, povida hezky o pamatkach a historii a snazi se nas co nejrychleji protahnout skrz davy lidi. Moc mu to urychlovani nejde a pred hlavnim chramem se nam ztrati a uz ho nenajdeme. Smaragdoveho buddhu jsme obdivovali tise bez vykladu.
Jsme z toho davoveho sileni polomrtvi a davame si pauzu na obcerstveni. Usrkavam z chlazeneho kokosaku a zvykam si na mazlavou chut jeho stavy. Posileni vyrazime pres ulici k dalsimu chramu Wat Pho. O poznani klidnejsi areal je plny modliteben a soch buddhy. Lezici buddha ma nekolik metru, proste je hrozne dlouhej i vysokej. Okolo nej pak postavili chram. Obklopuje ho nekolik modliteben s buddhou sedicim, letajicim, a jeste dalsima, na ktere si uz nevzpomenu. Duchovne nabazeni nasedame na tuk tuk, mistni motorovou riksu, a vyrazime na vikendovy trh, Chatuchak, na kraj mesta. Cenu jsme sice uhadali, ale stejne mame pocit, ze nas tuktukar natahl. Jakmile vystoupime, zjistuju, ze nemam mobil. Tuktuk je uz ale pryc. Zkousime volat, nikdo to nezveda.
Prochazime trznici a koukame, co by stalo za vyzkouseni. Prevedsim ceny textilu a kozeneho zbozi jsou neuveritelne. Probehne mnoho dalsich marnych pokusu o volani, az najednou na hovor nekdo odpovida. S pomoci prodavace u stanku se domluvime na predani mobilu. Tuktuk nam ho priveze zpatky. Marne cekame hodinu na dohonutem miste. Nikdo nikde. Bereme si taxi a jedeme tedy my pro nej. Mobil najdeme u naseho vydriducha tuktukare, kteremu nestalo ani za to se s nim znovu otocit za stejnou sazbu.
Chvili jeste premyslime co dal. Taxi nas vezme az na Khao San road, ulici povestnych baru a ruznych obchodu. Po vyborne, ne ovsem uplne levne, veceri se jdeme projit v okolnich ulickach. Zustava v nas trochu zklamani z dnesniho odpoledne a potrebujeme ten pocit nejak zahnat. V jedne ze zapadlych ulicek nas upouta nabidka masazi. Po dlouhem letu a dnesnim stresu by masaz zad a sije prisla vhod. Nakonec skoncime u tradicni thajske. Jedna z masarek je vesela kopa a nenecha Jancu chvilku v klidu. Masaz samotna byt je narocna, tak je velmi prijemna a uvolnujici. Odchazime nabazeni a slibili jsme, ze se vratime. Snad se nam to povede. Cestu domu volime nocnim Bankokem opet po Mekongu 🙂