Ladyboy elefant a zarikavaci slonu

Chiang Mai, Thailand

Nez rano vyrazime do thajske buse, potrebujeme si overit par veci. Jednak v kolik je vlastne odjezd, pak co s sebou do dzungle a jestli se povedlo recepcni zaridit nam jizdenky na vlak do Bankoku, odkud nakonec poletime na jih do Krabi. Pruvodce pro nas neprijel v pul devate ani v pul desate, jak znela puvodni a pak i nova informace, ale v devet. Jizdenky budou a s sebou staci kratasy.
Nasedame na korbu nakladaku, posbirame cestou dalsich pet stastlivcu a mirime z mesta. Sesla se zajimava skladba vyletniku, dve Francouzky, tri Holandani a my. Jsem zvedav, jak budou druzni. Po ceste jeste stavime na trhu a doplnujeme zasoby. Pruvodce nese pytlik s restovanymi cervy, udajne bource morusoveho, a nabizi je ucastnikum. Dela mu hroznou radost, kdyz nekdo odmitne. To jsem mu prece nemohl udelat.
Po dalsi hodine ridic zastavuje u silnice, kde je dost rusno. Povinna zastavka, projizdka na slonech. Bereme to s humorem jako malou cirkusovou vlozku. Slona lze behem projizdky krmit. Ten nas si o svuj banan vzdy rekne vyhozenim chobotu nad hlavu pricemz nas nekolikrat osprchuje jeho obsahem.Nakladak nas po dalsi pulhodine vyklopi na lesni ceste, dal jdeme po svych. Trek v busi se rovna odpoledni prochazce zacinajici u vodopadu, kde usedame na obed. Nas pruvodce dzungli zatim moc nemluvi, vynahradi to plne Francouzky, ktere melou bez prestavky celou cestu. Kolem ctvrte dorazime do vesnice kmene Karen. Vecere je v sest, a to se i stmiva, co tu budeme cely vecer delat?
Jdeme se s manzelkou alespon projit po vesnici. Tvori ji proste chatrce na murich nohach a prostor pod nimi slouzi misto chlivku pro domaci zvirata. Prasata, slepice, husy, psi… Jednu takovou nam Nu, nas pruvodce, predstavil jako nase utociste na dnesni noc. Zadne pokojiky, jen nekolik zaprasenych moskytier zavesenych nad matracemi. Musime uznat, ze veceri v techto polnich podminkach pripravil Nu vynikajici. Obcas vybehne z kuchyne s cerstvym ulovkem domorodcu, letajici veverkou a provokuje expedici. Ptam se, jak se pripravuje. ‚Na grilu, date si?‘, odveti. Pridava se ke mne jeste Janca, mlady Holandan a Nu vypada nadsene. Veverka chutna trochu jako kureci maso, jen pro tri je ji sotva na ochutnani.
Nu vyrazne pookreje a vypravi o kmeni Karen, ze ktereho sam pochazi. Ziji doposud samostatne z toho, co vypestuji a vychovaji. Funguje mezi nimi smenny obchod. Mesto ani civilizaci k beznemu zivotu nepotrebuji. Dodnes lovi mala lesni zvirata prakem. Nepatri mezi puvodni obyvatele Thajska, sem prisli na pozvani krale Ramy V. jako vyhlaseni cvicitele slonu pro bojove ucely. Dodnes jsou mistri ve vychove a ochocovani slonu. Nu se vraci do mladych let, kdy se cvicenim sam pomahal, a vypravi o slonech. Tak treba sloni samci trpi po petadvaceti letech urcitou depresi a chovaji se velice nepredvidatelne. Nepoznavaji sve okoli ani sve druhy nebo cvicitele. Toto se stalo osudnym i Nuovu stryci, jenz sloni kopanec neprezil. Oproti tomu slonice po porodu, pokud nema pristup k mladeti, je schopna spachat sebevrazdu. Totez plati o sluneti. Nicmene prave oddeleni slonice a mladete kratce po porodu na par dni je nutne, aby se slon dal vubec ochocit. Ve kmeni Karen resi tuto slamastyku saman, ktery pomoci zarikadel a ritualu pomaha kriticke obdobi preklenout. Kdosi ze skupiny se pta, jakto ze nekteri samci nemaji kly. To se povazuje za degenerativni priznak a tito nesamci, ladyboyove, nejsou pripusteni k dalsimu pareni.
Po veceri prichazi asi tricet zdejsich deti, ktere se prisly podelit o kulturu s cizinci a zazpivat neco z lidovych pisni. Berou to tu vazne, vsichni jsou svatecne obleceni (na zdejsi pomery). Po vystoupeni vetsina skupiny pomalu uleha pod moskytiery. Ja s mladym holadanem Williamem nasledujeme Nua do chatrce jedne z rodin. Prakticky obydlena je jedna mistnost, uprosted s ohnistem, zadny nabytek. Sedime na zemi u ohne, koluji kalisky domaciho ryzoveho vina, misto bramburek Nu podava talir restovanych zlatohlavku. Jen utrhnout krovky a sup do pusy! V rohu misnosti moskytiera, kde spi deti a ted uz i zena jednoho z muzu. Pretrasaji se ruzna temata: jak jsou u nas velky stromy, co tam u vas roste, kde mas manzelku, jaky nabozenstvi je spravny a proc ty muslimove tak silej, a jak je Thajskej kral skvelej, kdyz podporuje mensiny. Kdyz stahneme jednu lahev vina, otevira se dalsi. Spat jdeme kolem pulnoci.
Kohouti kokrhaji snad uz od ctyr, tak vstavani po sedme nam neprijde nejak brzy. Po opet povedene snidani schazime k vodopadu s jezirkem, cehoz vsichni vyuzijeme k ranni hygiene. Ve vsi totiz voda netekla. Pak uz jen klesame dal k rece u hlavni cesty. Dorazime na obed, a ceka nas zaverecna turisticka atrakce, sjizdeni reky na bambusovem voru. Necekame zadnou divocinu a nasedame na vor. Standardne se jezdi po trech, my jedeme ve ctyrech a na ponoru je to znat. Suchym zadkem asi nevyvazneme. Vor ridi vorar jednim bidlem a v perejich ma co delat, aby vyrovnal zvysenou vahu a setrvacnost. My mame zase vodu v kline. Nakonec to byla docela pekna zabava!