Osm stupnu od rovniku Ton Sai Beach, Thailand

Ton Sai Beach, Thailand

Po vyletu na ostrovech se presouvame z resortu na misto, kam prumerny turista nezamiri. Ton Sai beach je jednou z trojice plazi dostupnych pouze lodi, nevede sem zadna suchozemska cesta. Zaroven poskytuje azyl vsem moznym skalolezcum, boulderistum a skokanum do vody. Ti zadny luxus nepotrebuji. Tomu odpovida i zazemi: Chatky i bary ve velmi jednoduchem az prostem stylu, sedi se na zemi, pripadne na molitanovych podlozkach; spi se na matraci pod moskytierami uprostred vlhkeho pralesa. Byt je obdobi destu jiz za nami, prales skrapi ranni i odpoledni dest. Elektricky proud zde pousti pouze od sesti vecer do jedne hodiny rano.
My patrime k jednem z mala vyjimek, ktere neholduji lezeni ani skakani, a tak se den nasledujici po prijezdu vydavame objet okolni skalnate pobrezi na kanoi. Zkusime nahlednout a pripadne prozkoumat jeskyne, ktere ve skalach vyhlodalo more. Pujcovnu hned napodruhe vybereme, v cene je i jeden snorchl a druhy za babku. Morsky kajak se lehce houpe a celkem bez problemu si poradi i s vetsi vlnou. Behem par hodin objedeme ostrovni skaliska i pobrezni utesy a zakotvime na obed na Phra Nang beach, kterou jsme navstivili uz vcera. Stanky s obcerstvenim nahrazuji drevene lode s dlouhou hrideli lodniho sroubu. Parkuje jich tu nekolik, vyber jako v restauraci, navic za vyborne ceny. Vari posadka, funkce jsou peclive rozdeleny. Hlavni a pomocna kucharka, cisnice, pokladni, zbytek personalu se stara o technickou udrzbu (o plnynove bomby na vareni a vylevani vody z lodi).
Jeste nez vyrazime na veceri, najdeme v nasem pribytku noveho clena domacnosti. Objevil jsem totiz na zachode svaba. Pojmenovali jsme ho Elke po majitelce zdejsiho kempu. Ani uz nevime proc, asi proto ze je nam stejne sympaticka. Patecni vecer si uzivame v baru s michanym drinkem a Holandany ze sousedni chatky. Spat jdeme kratce pred zavirackou. To by jeden nerekl, jak to lenoseni a vedro unavuje.
Dnes nas ceka posledni den a trochu narocnejsi prejezd na letiste. Nejprve lodickou do Krabi, tam mame jiz domluvene sberne taxi na letiste, a pak prelet do Bankoku, odkud zamirime do Prahy. Predtim vsak mame jeste cele odpoledne volne, tak po evropske snidani vyrazime prozkoumat cestu na sousedni cast poloostrova Railay beach. Jde to udajne i suchou nohou, tak prolezame pralesem pres ostry utes a po par minutach jsme na plazi. Drzime se ve stinu, je pomerne horko a do vody se nam ani jednomu nechce. Poloostrov je zde uzky a lze se lehce dostat na vychodni stranu. Odliv je na teto strane mnohem vyraznejsi a odhaluje skalnate pobrezi, ktere nelze srovnat se zapadni plazi s jemnym piskem. Vracime se do kempu pro batohy. Slunce neuveritelne pali a prijde mi hrozne dusno, bio zatez asi stosedesatpet. Chvili odpocivame v kempu pekne pod strechou, nez nasadime batohy a vydame se na lod. Odchod se snazim kazdych deset minut oddalovat, unava ovsem moc neopadava. Pokousi se o me mdloby a Janca mne spolecne s par thajskymi chlapiky z kempu uspesne krisi. Pomohl mokry rucnik i vetrak, kvuli nemuz museli pustit elektrinu dnes nezvykle brzy. Zaludek se mi parkrat obrati, coz ovsem prinasi neskutecnou ulevu. Kratce potom vyrazime na lod, je nejvyssi cas.
Na lod, nebo spise na jeji posadku, cekame skoro hodinu, ale nakonec vyplouvame jeste v terminu a taxi stihame bez problemu. Celou cestu se snazim udrzet zaludek pod kontrolou, ale moc to nejde. Louceni s Thajskem je tedy ponekud krecovite, ale intenzita daviciho reflexu se postupne snizuje a intervaly prodluzuji. Objednany plastikovy pytlik z letu do Bankoku dovezeme nakonec netknuty az do Prahy. S Emirates se pry leta hlavne proto, ze si tam muzete objednat cokoli vas napadne, zvlaste k piti, dokonce nekolikrat. Docela jsem si oblibil jejich cerny caj a letuska moc nechapala, proc bych misto snidane mel chtit jenom housku.

Krabi, Thailand

Bydlime daleko od centra mesta a asi deset minut pesky od plaze Noppharat v pomerne malem resortu s bungalovy. Vecer po prijezdu jdeme zmapovat teren, vsude je celkem klid, tak si v mistnim restaurant baru u plaze vybereme rybu na gril. Chutna vyborne a my jsme zvedavi na plaz a okoli za slunecniho svetla.
Dnesek si chceme uzit nic nedelanim na plazi. Snidani si neseme primo na plaz, vcera jsme nakoupili pecivo a typek z bistra nam pohotove pripravi i caj stylove do kelimku ‚true love‘. Plaz tady na koupani neni nic moc, tak si jdeme jinam najit mistecko pro dnesni lenoseni a koupani. Odliv odhaluje tisice krabich der v pisku, a jak se k nim blizime, zvedaji se hejna malickatych krabu a skaci zpet do svych ukrytu. Hledame vhodne misto pro vstup do more. Dojdeme az na konec plaze s malym poloostruvkem a skalou poskytujici maly stin, kde zakotvime. Slunce dost pali, tak se jdeme rovnou vykoupat a snad i trochu ochladit. Skala zde cni az do more, a kdyz se u ni zastavime, zacina se hybat. Krabi jsou o poznani vetsi, asi jako pest, a skala je jimi primo poseta.
Bez ohledu na UV faktor opalovaciho kremu se hned prvni den prismahneme, a to i pres to, ze z plaze mizime pred spalujicim slunickem pryc uz pred druhou hodinou. Ruda zada lecime po zbytek pobytu. Na obed se zastavime u chlapika, co nam varil ranni caj. Davam si Tom Yam Kung, mistni ostrou zeleninovou polevku s krevetami, je opravdu vynikajici. Janca si smazenou ryzi s kuretem take pochvaluje. Vecer se nam jeste podari zajistit na zitra jednodenni vylet klasickou drevenou lodi na nedaleke ostrovy, kde muzeme snorchlovat.
Rano nas vyzvedne nakladacek primo v resortu. Casova orientace mezi pul devatou a devatou opet nevysla, nastesti jsme nemuseli byt nervozni moc dlouho. Svoz nas doveze az do nasi zname zatoky, odkud vyplouva vetsina lodi. Jsou tu davy turistu, ktere sem privazeji nakladacky. Prirazuji nam pruvodkyni a ta nas jiz vede k lodi, a po chvili uz smerujeme k prvnimu ostrovu. Vetsina ostrovu jsou i narodni parky a tudiz se zde vybira vstupne, pro nas je nastesti jiz v cene zajezdu. Jsou tu opravdu nadherne, ciste, bile plaze a pod hladinou cily zivot. Trochu lituju, ze nemuzu fotit pod vodou. Spousta druhu ryb, krabu a koralu by za to stala!
Posledni zastavkou je udajne jedna z nejhezcich plazi na svete Phra Nang beach. Je zakoncena vysokou skalou s dlouhymi krapniky a velkymi jeskynemi. Ve dvou z nich jsou vytvoreny oltare pro bohy plodnosti, zalozeli je udajne puvodni namornici a rybari, kteri sem dosud prinaseji symboly plodnosti, aby ta jejich byla zachovana.

Bangkok, Thailand

Rano vyrazime na mopedu na trziste, o ktere jsme predchozi den prisli. Z ulice vypada par kvetinovych stanku skoro opustene. Je pred desatou rano a vse se teprve probouzi k zivotu. Stankari peclive vystavuji sve zbozi pred hlavni naporem kupcu. Prochazime kolem stanku dal a teprve ted vidime cely rozmer trznice. Jsou to dve obrovske haly ohranicene tremi ulicemi. Stanky a kramky jsou uplne vsude. Moc toho ovsem nekoupime, jen svacinku na dlouhou cestu vlakem do Bankoku. Pred odjezdem stihneme jeste Phad Thai v nasem oblibenem bistru na rohu a dopravame si masaz nohou. Z te jsme naprosto nadseni a prekvapeni, ze jeji soucasti je i zakladni thajska masaz zad a sije. Pak uz nasedame na nocni vlak do Bankoku, kam dorazime dalsi den rano.
Bankok je posledni moznosti na nakupy, ktere jsme poradne nestihli. Letadlo na jih do Krabi nam leti az v sest, tak casu mame dost. Mirime do nejvetsiho a zrejme nejvyhlasenejsiho obchodniho domu MBK. Cestou z metra nas zastavuje decentne oblecena Thajka. Je pondeli a pry maji v MBK otevreno az od pul jedne. Kousek dal je pry obchod se suvenyry a thajskymi vyrobky. Muzeme se podivat tam, maji otevreno. Nez stacime lecku prohlednout, uz sedime v tuktuku. Janca nemuze uverit, ze by ona hodna pani mohla byt dohazovacka a ze by v MBK mohli mit otevreno. O obojim se v zapeti presvedcime. Pani najdeme na stejnem miste, odkud jsme pred chvili vyrazili a v MBK maji v pul dvanacte otevreno, byt nektere stanky zbozi zrovna vystavuji. Cely obchodak ma asi sedm neskutecne dlouhych pater a koupit se tu da snad vsechno. Napodobeniny znackoveho zbozi, hlavne textilu i prave zbozi, elektronika, nabytek, kozene zbozi, boty a tak dal a tak dal. Proste mega mega obchodak. Presto vsechno nekoupime ani znackove dziny ani novy kompjutr. Doba se zrejme zmenila a vypada to, ze cenovky se v poslednich letech nekolikrat premalovavaly a zdanlive vyhodne mohou pusobit na turisty z podstatne drazsich zemi, nez je ta nase.
Nasedame na Sky train, jedeme vyzvednout batohy na nadrazi, a pak uz jen hodinku jizdy na letiste. Planovany odjezd je ovsem opozden a nikdo nevi, kdy vlak prijede. Nervozne preslapujeme a propocitavame dalsi varianty, jak se na letiste dostat. Vlak stale nikde, nervozni jsme asi jen my, mistni jsou v klidu. Ani po dvaceti minutach se vlak neukazal, tak se zvedame. Listek na Sky train jeste plati, zbytek dojedeme taxikem. Jeste na nadrazi se k nam prida mlady italsky par, tak se o naklady na taxi muzeme podelit. Bylo to o nervy, ale odbaveni stihame nakonec s patnacti minutovou rezervou diky taxikari, ktery jel s otevrenym kufrem plnym nasich batohu po dalnici asi stopadesat.

15. listopadu, 2014

Chiang Mai, Thajsko

Dnes chceme vyrazit na maly vylet do narodniho parku Doi Suthep. Zaroven se chceme osamostatnit a dat vale vsem taxikum, tuktukum a podobnym vykukum. Nejprve vsak potrebujeme najit nocleh na posledni noc v Chiang Mai. Vyhledli jsme si levny hostel, je vsak plny. Ve stejne ulici nas laka starsi par na prohlidku pokoje. Stary dum z tykoveho dreva, pokoj s drevenou podlahou na niz lezi dvojmatrace, koupelna se studenou vodou a vetrak. Jinak nic, zadne wi-fi. Bereme, bude to prijemna zmena vyzkouset tradicni zpusob bydleni. Navic za bezkonkurencni cenu.
Naproti pres ulici je pujcovna motorek a starsi pani, s asi tremi zuby na patre, nas uz ceka. Starostlive se pta, jestli jsem moped uz nekdy ridil a ukazuje na moji jizvu z cykloetapy v Srbsku. Pujcujeme Hondu 125 ccm Click a vyrazime do dopravni dzungle. Po ceste stavime u krejciho a vyzvedavame kosili, pak uz mirime primo k hore Doi Suthep. Honda prekvapive svizne projizdi strme serpentyny, az dojedeme k chramu Wat Phra That. Nechal jej postavit kral Ku Na na miste, ktere vyznacil bily slon. Ten vynesl posvatnou relikvii pod vrchol hory, trikrat zatroubil a posel. Ma tu dokonce i sochu.
Je tu dost lidi a velky ruch. Po navsteve chramu zajdeme na obed do bistra, a pak pokracujeme ve stoupani do kralovskeho zimniho palace a meditujeme v jeho zahradach. Na zpatecni ceste zastavime jeste kratce u vodopadu, kde vybiraji nebuddhisticky vysoke vstupne. 220 Bathu jsme neplatili ani za chram a palac dohromady!
Z vyletu jsme nadseni, motorku si nechame jeste na zitrejsi dopoledne. Vecer se jdeme projit za mestske hradby, kde by se mel konat trh. Misto nej vsak narazime na mistni „stodolni“ ulici. Vsude spousta mladych lidi a hudebnich baru. Kapely se stridaji a jsou to vsechno zrejme studenti. Nemůžeme odolat a sedáme si, objednáváme drink a užíváme si skvělou atmosféru v doprovodu místních lidí. Najednou jsme tu jako cizinci sami, daleko od hlavního proudu turistů.

Chiang Mai, Thailand

Nez rano vyrazime do thajske buse, potrebujeme si overit par veci. Jednak v kolik je vlastne odjezd, pak co s sebou do dzungle a jestli se povedlo recepcni zaridit nam jizdenky na vlak do Bankoku, odkud nakonec poletime na jih do Krabi. Pruvodce pro nas neprijel v pul devate ani v pul desate, jak znela puvodni a pak i nova informace, ale v devet. Jizdenky budou a s sebou staci kratasy.
Nasedame na korbu nakladaku, posbirame cestou dalsich pet stastlivcu a mirime z mesta. Sesla se zajimava skladba vyletniku, dve Francouzky, tri Holandani a my. Jsem zvedav, jak budou druzni. Po ceste jeste stavime na trhu a doplnujeme zasoby. Pruvodce nese pytlik s restovanymi cervy, udajne bource morusoveho, a nabizi je ucastnikum. Dela mu hroznou radost, kdyz nekdo odmitne. To jsem mu prece nemohl udelat.
Po dalsi hodine ridic zastavuje u silnice, kde je dost rusno. Povinna zastavka, projizdka na slonech. Bereme to s humorem jako malou cirkusovou vlozku. Slona lze behem projizdky krmit. Ten nas si o svuj banan vzdy rekne vyhozenim chobotu nad hlavu pricemz nas nekolikrat osprchuje jeho obsahem.Nakladak nas po dalsi pulhodine vyklopi na lesni ceste, dal jdeme po svych. Trek v busi se rovna odpoledni prochazce zacinajici u vodopadu, kde usedame na obed. Nas pruvodce dzungli zatim moc nemluvi, vynahradi to plne Francouzky, ktere melou bez prestavky celou cestu. Kolem ctvrte dorazime do vesnice kmene Karen. Vecere je v sest, a to se i stmiva, co tu budeme cely vecer delat?
Jdeme se s manzelkou alespon projit po vesnici. Tvori ji proste chatrce na murich nohach a prostor pod nimi slouzi misto chlivku pro domaci zvirata. Prasata, slepice, husy, psi… Jednu takovou nam Nu, nas pruvodce, predstavil jako nase utociste na dnesni noc. Zadne pokojiky, jen nekolik zaprasenych moskytier zavesenych nad matracemi. Musime uznat, ze veceri v techto polnich podminkach pripravil Nu vynikajici. Obcas vybehne z kuchyne s cerstvym ulovkem domorodcu, letajici veverkou a provokuje expedici. Ptam se, jak se pripravuje. ‚Na grilu, date si?‘, odveti. Pridava se ke mne jeste Janca, mlady Holandan a Nu vypada nadsene. Veverka chutna trochu jako kureci maso, jen pro tri je ji sotva na ochutnani.
Nu vyrazne pookreje a vypravi o kmeni Karen, ze ktereho sam pochazi. Ziji doposud samostatne z toho, co vypestuji a vychovaji. Funguje mezi nimi smenny obchod. Mesto ani civilizaci k beznemu zivotu nepotrebuji. Dodnes lovi mala lesni zvirata prakem. Nepatri mezi puvodni obyvatele Thajska, sem prisli na pozvani krale Ramy V. jako vyhlaseni cvicitele slonu pro bojove ucely. Dodnes jsou mistri ve vychove a ochocovani slonu. Nu se vraci do mladych let, kdy se cvicenim sam pomahal, a vypravi o slonech. Tak treba sloni samci trpi po petadvaceti letech urcitou depresi a chovaji se velice nepredvidatelne. Nepoznavaji sve okoli ani sve druhy nebo cvicitele. Toto se stalo osudnym i Nuovu stryci, jenz sloni kopanec neprezil. Oproti tomu slonice po porodu, pokud nema pristup k mladeti, je schopna spachat sebevrazdu. Totez plati o sluneti. Nicmene prave oddeleni slonice a mladete kratce po porodu na par dni je nutne, aby se slon dal vubec ochocit. Ve kmeni Karen resi tuto slamastyku saman, ktery pomoci zarikadel a ritualu pomaha kriticke obdobi preklenout. Kdosi ze skupiny se pta, jakto ze nekteri samci nemaji kly. To se povazuje za degenerativni priznak a tito nesamci, ladyboyove, nejsou pripusteni k dalsimu pareni.
Po veceri prichazi asi tricet zdejsich deti, ktere se prisly podelit o kulturu s cizinci a zazpivat neco z lidovych pisni. Berou to tu vazne, vsichni jsou svatecne obleceni (na zdejsi pomery). Po vystoupeni vetsina skupiny pomalu uleha pod moskytiery. Ja s mladym holadanem Williamem nasledujeme Nua do chatrce jedne z rodin. Prakticky obydlena je jedna mistnost, uprosted s ohnistem, zadny nabytek. Sedime na zemi u ohne, koluji kalisky domaciho ryzoveho vina, misto bramburek Nu podava talir restovanych zlatohlavku. Jen utrhnout krovky a sup do pusy! V rohu misnosti moskytiera, kde spi deti a ted uz i zena jednoho z muzu. Pretrasaji se ruzna temata: jak jsou u nas velky stromy, co tam u vas roste, kde mas manzelku, jaky nabozenstvi je spravny a proc ty muslimove tak silej, a jak je Thajskej kral skvelej, kdyz podporuje mensiny. Kdyz stahneme jednu lahev vina, otevira se dalsi. Spat jdeme kolem pulnoci.
Kohouti kokrhaji snad uz od ctyr, tak vstavani po sedme nam neprijde nejak brzy. Po opet povedene snidani schazime k vodopadu s jezirkem, cehoz vsichni vyuzijeme k ranni hygiene. Ve vsi totiz voda netekla. Pak uz jen klesame dal k rece u hlavni cesty. Dorazime na obed, a ceka nas zaverecna turisticka atrakce, sjizdeni reky na bambusovem voru. Necekame zadnou divocinu a nasedame na vor. Standardne se jezdi po trech, my jedeme ve ctyrech a na ponoru je to znat. Suchym zadkem asi nevyvazneme. Vor ridi vorar jednim bidlem a v perejich ma co delat, aby vyrovnal zvysenou vahu a setrvacnost. My mame zase vodu v kline. Nakonec to byla docela pekna zabava!

Ayutthaya, Thailand

Pozor, cyklisti!

Dnes se rozloucime s pani Phu i jejimi thajskymi snidanemi. Podava se ryzova kase s masovymi kulickami, nad nimiz se koupe syrove vejce. Chut tomu vsemu dodava pouze strouhany zazvor. Je to poprve, co hlavni chod nechame na stole a zato zlikvidujeme vsechny ruzne ryzove pochutiny kolem. Louceni s pani Phu, jejim manzelem a Pukpukem. S Bankokem se neloucime definitivne. Cestu na nadrazi komplikuje silny provoz. Misto do taxiku tak nasedame na lod, opet nas zachranila reka. V china townu berem tuktuk a po chvili uz nasedame na vlak do Ayutthayi, byvaleho hlavniho mesta Thajska. Toto kdysi kralovske mesto je protkano chramy a jen tezko se lze vzdalit od chramu na sto metru. Spis by se dalo nazvat chramovym mestem. Snazim se predstavit si, jak to tu vypadalo ve staroveku a stredoveku. Dnes z puvodnich vystavnich palacu a chramu zbyly jen ruiny. U nadrazi si pujcujeme kola a krizujeme mestem. Skladame oba znovu ridicak, tentokrat pro jezdeni vlevo a navic na thajsky zpusob. Uz jste nekdy jeli na kole po triproudovce? Tady je to celkem bezne, ale je to dost o nervy, alespon ze zacatku. Dopravni znaceni se bez ohledu na druh znacky povazuje za doporucene. Staci mavnout a jet. Privykame si rychle, presto je jizda mestem velmi adrenalinovym zazitkem. Je vedro k padnuti. Parkujeme po posledni prohlidce chramu uz za tmy a pot z nas jen kape. Je sice uz tma, ale ochladilo se temer nezretelne. V mistni hospudce si k jidlu objednavame jeste sprchu. Genialni to cesovatelsky vydobytek! Vlak prijizdi se zpozdenim o hodinu a pul. V luzku to trochu trepe, jinak jsme dvanact hodin nocni jizdy prezili zcela bez problemu.

Vykutaleny profesor

Na nadrazi v Chang Mai nas vyzvedava chlapik s malym nakladakem. Korba je uz plna lidi, nase batohy tak jdou na strechu a my do kabiny. Ridic odbiha a za chvili vede dalsi dva a sazi je k nam do kabiny. Celou cestu se strasne smeje. Ubytujeme se a jdeme na pruzkum mesta. Bydlime hned v centru, vyrazime pesky do chramu, kde si kratce oddychneme a uspesne odhanime mistniho nahanece. Snazil se zapusobit nabidkou mistnich hedvabnych latek a vynikajicich krejcich. Vracime se pomalu zpet do centra a zkoumame, kam dal vyrazit. Zastavuje nas seriozni chlapik, udajne profesor mistni skoly. Samozrejme ho zajima, co mame v planu v Chiang Mai a po ni. Pusobi docela mile a vetou, ze vlastne nevime, se nenecha odbyt. Povida o meste, co kde videt a co navstivit. Mame pry hrozne stesti, dnes je posledni den slavnosti a maji vsude slevy. V mape mame od nej tolik krouzku, ze se nestacime divit. Skoncime s jeho pomoci v tuktuku smer krejcovstvi, kde si nakonec necham vzit miry na svou prvni kosili. Na dalsi zastavce v turisticke agenture si rezervujeme ubytovani a transfer z letiste v Krabi. Den zakoncime na masazi ve vyhlasene maserske skole. Nasli jsme ji asi po hodine hledani a pani domu vypada trochu vydesene, kdyz ma v devet vecer zajistovat masersky kurz. To si pomerne rychle vysvetlime a ona posila pro maserky. Cestou zpatky do hotelu se nam podari nastvat tuktukare, kteremu davam za cestu obyklou taxu 40 bathu misto 60, ktere po me chce. Nastvane odjizdi, aniz by si vzal jediny bath. Byl to divoky den a my si mysleli, ze budeme pohodove relaxovat. Zitra nas totiz ceka trek do dzungle.

Bangkok, Thailand

Vstavame matozne do horkeho rana, jeste nam odezniva casovy posun. Pani Phu tentokrat pripravila na snidani ryzi s veprovym masem, na vrsku sviti chilli papricka. Chvilku vaham, jestli je to vhodna potravina ke snidani, ale uz vas mohu ujistit, ze se to obeslo bez nasledku na zazivani.
Potrebujeme dnes vyresit cestu na sever Thajska, do Chang Mai, tak jedeme koupit jizdenky na nadrazi a rovnou se planujeme porozhlednout v cinske ctvrti. Lod do centra se postupne plni pasazery a my zanedlouho vystupujeme, nikdo dalsi s nami. Tuktukare obchazime, chceme se projit a nemelo by to byt na nadrazi daleko. Prochazime dlouhou ulici, ktera se pomalu probouzi k zivotu. Po obou stranach ji lemuji kramky a sklady plne potravin a koreni, najdou se i pochoutky jako susene ryby a zraloci ploutve. Jak prochazime kolem, stridaji se vune susenych plodu, ryze a exotickeho koreni s pachem zeleza, oleje a motoru. Sehnat se tady da asi vsechno a podle pocetnych nakladacku usuzujeme, ze odsud se zasobuje zrejme cele cinske mesto.
Na nadrazi jsme uspesni, listky na nocni vlak porizujeme bez problemu. Jeste zajdeme do mistni turisticke agentury zjistit, jake horske vypravy nam nabidnou. Vybirame si dvou denni trek v blizkosti parku Doi Inthanon a ubytovani po prijezdu vcetne odvozu z nadrazi.
Konecne muzeme vyrazit poznat kouzlo china townu. Nedaleko je chram Wat Traimit, postaveny v cinskem stylu, ktery strazi Zlateho Buddhu. Puvodni socha byla odlita cela ze zlata a vazi pres pet a pul tuny. Po jeho prohlidce nam vsak trochu vyhladlo, tak se poustime do ruznych ulicek sehnat nejakou mistni dobrotu. V ulicich je doslova nabito lidmi a kdyz uz bychom v nejake mistni jidelne zasedli, stoji se tu fronta. To uz nas pohlcuje mistni trziste se spleti ulicek, kde je tezke se vyznat a snadne zabloudit. Podari se mi koupit nejake chutovky na spejli, coz je ovsem slaba nahrazka obeda. Prodirame se dal, rameno na rameno, kolem obchudku, jez maji tak dva metry do sirky a snad dvacet do delky. Kdyz uz si myslime, ze nikdo dalsi ulickou neprojde, projede mezi lidmi typek na mopedu nebo dalsi s karou nalozenou bednami do ctyr metru. Zaciname toho mit dost, a tak prchame prvni odbockou pryc.
Na rohu ulice zastavujeme u mini bistra, rozumejme tim par stolu s hrnci a jidlem. Janca se celou dobu neodvazila nic pozrit a tady to vypada celkem ciste. Vybira dve jidla, obe dve dost pali, jak hlasi prodavac. Treti pokus uspesny a cena 25 BTH (18 Kc). Ted uz muzeme vyrazit k vode a poslednimu chramu v Bankoku, ktery hodlame videt: Wat Arun. Chram je starsi nez Bankok samotny, dokonce i starsi nez predchozi hlavni mesto Ayutthaya. Pusobi pomerne zasle a my se v parnem odpoledni musime obcerstvit ledovym cajem, nez se odhodlame vylezt na centralni prang. Rozmyslime co se zbytkem dne. Jit na masaz nebo vyzkouset plavbu kanalem na motorove gondole?
Vitezi gondola…podari se nam vyjednat hodinovy okruh severnim kanalem, kde mezi atrakcemi nabizeji prohlidku varanu a muzeum historickych kralovskych lodi. Motorova gondola po hladine doslova klouze vysokou rychlosti a je az neveritelne obratna. Po chvili nam gondolier ukazuje obtloustleho varana vyhrivajiciho se na malem molu u jednoho z domu. Zrejme domaci mazlicek slouzici jako atrakce pro turisty. Zadneho dalsiho varana jsme uz nevideli. Zato muzeum historickych kralovskych lodi mineme tak rychle, ze je sotva stacime zahlednout. Atrakce staly za starou backoru, ale jizda to byla paradni! Premaha nas opet horko, jdeme si odpocinout do hostelu a naplanovat dalsi cestu. Veceri si davame na ulici nedaleko odtud, v takove mistni kantyne. U dvou pultu se serviruje bud varena nebo smazena kuchyne, coz zjistime bohuzel az po objednani. Na mista ke stolu se tu stoji dokonce fronta, prevazne mistnich, zrejme vyhlaseny podnik. Davame si rybi mix s morskymi plody a ryzi, vse zalite vyvarem. K tomu ustricova a chlli omacka. Vyborna vecere a vysla nas na pulku nez v bezne restauraci! Vecer se nam nedari bookovat letenky na dalsi cestu a mame technicke problemy s denikem. Skoda, ze si Bill Gates a Steve Jobs vice nerozumeli. Usetrili by nam spoustu starosti.

Bangkok, Thailand

Vstava se nam ponekud tezko. Dolehla na nas asi unava ze vcerejska a telo si jeste nezvyklo vstavat o sest hodin drive. Tesime se na snidani. Vita nas pani domaci, pani Pu. Velmi vrele vysvetluje co a jak a kudy nejlepe do centra. Na stul nam mezitim prinesou ryzi s kuretem a jeste ctyri dalsi dosti zahadne misky. Zacina mi dochazet, proc se vcera zajimala o nase pozadavky, co budeme chtit k jidlu. Odpovedel jsem, ze nic zvlastniho, takze mame thajskou snidani. Samozrejme, kdyby to bylo malo palive muzete si pridat ostrou chilli omacku! Jak jinak.
Bydlime jizne od centra, a tak nase prvni starost je transport. Skrz malou trznici prochazime k pristavu na rece Chao Phraya, prejmenoval jsem ji pro sebe na maly Mekong. Expresni lod je v centru za dvacet minut, zadne trmaceni pomalym autobusem nebo drahym tuk tukem. Expresni je nejen plavba, ale i koordinace nastupu a vystupu. Pisk pisk, prirazit a ukotvit, pisk, odrazit jedem. Netrva to snad ani minutu. Piskanim se snazi chlapek na zadi predavat pokyny ke kormidlu. No uprimne, ne vzdycky to tu na minutu vyjde.
Thajci jsou rozeni obchodnici, snazi se prodat cokoli. Kazda ze zastavek je obklopena malou ci vetsi trznici. Uz si na to pomalu zvykame. V dnesnim planu mame navstevu chramovych komplexu kralovskeho palace (Wat Phra) a vedlejsi Wat Pho. Do chramu a pred buddhu se smi pouze v patricnem zahaleni, vse peclive kontroluji snad desitky oci. Musime do kalhot a to teplota stoupa nad tricitku. V Grand pallace jsou jiz davy lidi, nejnavstevovanejsi pamatka Thajska zaziva dalsi rusny den, my jsme trochu zdeseni tou obrovskou masou lidi. No, na prazskem hrade to asi neni o moc lepsi. Ve Wat Phra se pripojime ke skupince tri Americanu, evidentne asijskeho puvodu, a jdeme na spolecnou prohlidku v anglictine s pruvodcem, je to zdarma. Pruvodce je vojak v uniforme, povida hezky o pamatkach a historii a snazi se nas co nejrychleji protahnout skrz davy lidi. Moc mu to urychlovani nejde a pred hlavnim chramem se nam ztrati a uz ho nenajdeme. Smaragdoveho buddhu jsme obdivovali tise bez vykladu.
Jsme z toho davoveho sileni polomrtvi a davame si pauzu na obcerstveni. Usrkavam z chlazeneho kokosaku a zvykam si na mazlavou chut jeho stavy. Posileni vyrazime pres ulici k dalsimu chramu Wat Pho. O poznani klidnejsi areal je plny modliteben a soch buddhy. Lezici buddha ma nekolik metru, proste je hrozne dlouhej i vysokej. Okolo nej pak postavili chram. Obklopuje ho nekolik modliteben s buddhou sedicim, letajicim, a jeste dalsima, na ktere si uz nevzpomenu. Duchovne nabazeni nasedame na tuk tuk, mistni motorovou riksu, a vyrazime na vikendovy trh, Chatuchak, na kraj mesta. Cenu jsme sice uhadali, ale stejne mame pocit, ze nas tuktukar natahl. Jakmile vystoupime, zjistuju, ze nemam mobil. Tuktuk je uz ale pryc. Zkousime volat, nikdo to nezveda.
Prochazime trznici a koukame, co by stalo za vyzkouseni. Prevedsim ceny textilu a kozeneho zbozi jsou neuveritelne. Probehne mnoho dalsich marnych pokusu o volani, az najednou na hovor nekdo odpovida. S pomoci prodavace u stanku se domluvime na predani mobilu. Tuktuk nam ho priveze zpatky. Marne cekame hodinu na dohonutem miste. Nikdo nikde. Bereme si taxi a jedeme tedy my pro nej. Mobil najdeme u naseho vydriducha tuktukare, kteremu nestalo ani za to se s nim znovu otocit za stejnou sazbu.
Chvili jeste premyslime co dal. Taxi nas vezme az na Khao San road, ulici povestnych baru a ruznych obchodu. Po vyborne, ne ovsem uplne levne, veceri se jdeme projit v okolnich ulickach. Zustava v nas trochu zklamani z dnesniho odpoledne a potrebujeme ten pocit nejak zahnat. V jedne ze zapadlych ulicek nas upouta nabidka masazi. Po dlouhem letu a dnesnim stresu by masaz zad a sije prisla vhod. Nakonec skoncime u tradicni thajske. Jedna z masarek je vesela kopa a nenecha Jancu chvilku v klidu. Masaz samotna byt je narocna, tak je velmi prijemna a uvolnujici. Odchazime nabazeni a slibili jsme, ze se vratime. Snad se nam to povede. Cestu domu volime nocnim Bankokem opet po Mekongu 🙂

Prague, Czech Republic

Patek. Oba uz mame dovolenou, rano dobalime posledni nezbytnosti a vyrazime na letiste. Porad jeste nevime, jestli vybojovana letenka pro Janu, dolozena dvema pasy, na divci a nove jmeno, a soudne overeny oddaci list budou dostatecnou vstupenkou na palubu letadla. Odbaveni probiha hladce…aha, takze dva pasy a prelozeny oddaci list mate? To je dobre, posledne jsme museli jednu pani vratit. Chlapik odbiha vse jeste overit na pasovou kontrolu. Fajn, tady mate palubenky a stastny let! Parada! Nevim, komu z nas se ulevilo vic. Mne tedy ohromne!
Letime s Emirates airlines, mista na nohy je dost, jidlo i piti je vyborne, o zabavu se nam postara tetris, hrajeme proti sobe, coz Janca hbite vyuziva, aby mohla vydat cerstve nabitou energii a nekolikrat me porazit. Letadlo zacina uz skoro klesat na letiste v Dubai, kdyz se objevi letuska a pta se: mistr Saui…trochu me to vydesi, nez zahlednu v jejich rukou dort a dokonce sampanske! Druha letuska s polaroidem vse dokumentuje. Proste scena jak z
americkyho filmu… Spolucestujici se nestaci divit, co se deje. Kouka i Patrik Berger s Vladou Smicrem sedici pres ulicku. Je to zaslouzena odmena predevsim pro Jancu, ktera obvolala pulku sveta, nez se dozvedela podminky, jak letet s novym jmenem. Dortu bylo pro nas moc, zbytek jsme rozdali cesko-slovenske vyprave letici kamsi na Mauricius. Noc v Dubai travime na letisti, je sice kratka, ale cas bezi nejak pomalu, kdyz se clovek nemuze pohodlne uvelebit. Moc toho behem peti hodin nenaspime. Nalodujeme se na obri airbus, opet Emirates, opet vyborne jidlo, opet tetris. Tentoktat jsem parkrat i vyhral.
Pristavame v Bankoku. Vitaji nas fronty nejprve na pasovce, vse jde ovsem neskutecne hladce a rychle. Dalsi fronta na taxi, ta ma asi 50 metru. Asi za 15 minut jsme na rade a
frcime do penzionu. Jeho majitelka se nam telefonicky omlouva, ze nas nemuze osobne uvitat. Zacina se nam tu libit. Jen aby jim ta otevrenost a vstricnost vydrzela.
Je skoro deset a nam poradne vyhladlo, vyrazime na veceri do Asiatique centra. Takove obchodni namesti se zabavnim parkem, mnoha stanky, kramky a ruskym kolem. Volime vietnamsko-thajskou kuchyni a cisnika musime chvili presvedcovat, ze mame fakt hlad a ze by s tim zaviranim nemel tolik spechat. Krevety s kari omackou byly vyborne, stejne tak Jancino kure se sladko-kyselou omackou naprosto vynikajici. Nakonec ani casovy posun nam nezabranil v tom spokojene o pulnoci usnout.